Rubrika: Hry

Dokážete si představit život bez her? Kdybyste třeba vůbec nemohli hrát žádné hry? Já tady rozhodně ne. Já jsem takový typ člověka, který moc rád hraje hry, hraji hry jak deskové hry, tak také sportovní hry.  A právě doma s rodinou máme oblíbené takové deskové hry, které hrajeme téměř opravdu každý den a vůbec si nedokáži představit, že bych třeba byla nějakou noc bez nějaké hry. Třeba bez nějaké karetní hry anebo něčeho podobného. Mnoho lidí právě si myslí, že když budou umět hrát různé hry, že je to dobré. A podle mého názoru, ano, protože když si odpočinete a budete hrát různé hry a je úplně jedno, jaké to budou hry, tak vlastně váš mozek si odpočine a vy potom budete takový více svěží.

Vlastně nebudete myslet na nějaké strasti a problémy života. Vy si vlastně při jakékoliv hře vyčistíte hlavu a podle mého názoru je tohle opravdu hodně důležité, protože když máte náročnou práci a pracujete s lidmi, tak je potom logické, že budete potřebovat také nějakou duševní hygienu. O duševní hygieně se také můžete dočíst někde na internetu, protože je to velice důležité a v dnešní době téměř nepostradatelné. Všude je nějaká technika, a proto je nejlepší, když i vy si odpočinete od techniky anebo od zaměstnání.

Nebo od nějakých počítačů a tak podobně, když technika je důležitá a využívá se každý den, tak je nejlepší, když třeba si od techniky odpočinete a budete hrát třeba nějaké hry. Třeba karty nebo deskové hry anebo si třeba zahrajete sportovní hry jako já. Například jsem si oblíbila kolečkové brusle a také samozřejmě je kvalitní volejbal. a také máte rádi sportovní hry? A co třeba fotbal? Ten už jistě není jenom pro kluky a muže. Já jsem také dříve moc ráda hrávala fotbal. Dokud jsem neobjevila kouzlo pokeru a volejbalu. Tohle mě naprosto uhranulo a u pokeru jsme našla i partnera. A co milujete vy? 

Jsou lidé, kteří si velice rádi hrají, a to i v dospělosti. Například já, kdy mi už bylo třicet dva let, tak se taky moc stále ráda hraji hry se svým synem. Protože žijeme se synem jenom my dva, jsem matka samoživitelka, takže taky všechno záleží hlavně na mě, abych svého syna nějak zabavila. Samozřejmě, že syna nenechám jenom sedět u televize nebo mobilu. Vím, měla bych klid, ale nechci mít ze syna maniaka, který je závislý na elektronice. A protože chci, aby syn si stále hrál, aby nebyl vývojově opožděný, tak jsem taky se tam přihlásila do kurzu plavání a taky na softbal. Myslím si, že syn je opravdu hodně spokojený.

Taky mi syn naštěstí říká, že vždycky se do kroužku těší. Opravdu jsem ráda, že syn takhle spolupracuje, protože opravdu nechci, aby dopadl třeba jako můj bratranec, který vůbec neměl žádné koníčky a potom se chytl opravdu špatné party. Vážně byste takovou partu nechtěli a netoužili byste po tom, aby se jí vaše dítě chytlo. Opravdu mi věřte, že lepší je dát dítěti taky samozřejmě volnost, jakou potřebuje. Ale samozřejmě odsud potud. A nesmí si dítě se dělat samozřejmě co chce. Od toho tady jsou také různé zábavné hry, které taky vzdělávají. Já osobně dávám přednost hrám, které právě vzdělávají, aby byly taky samozřejmě více přínosné.

Dokonce i já sama jsem měla ráda takové naučné hry. Ale taky si například zahraji se synem takové hry, které jsou úplně běžné a obyčejné, jako například skákání panáka anebo hrajeme kuličky. Taky se synem hrajeme malý minigolf, který jsem pořídila k nám na velkou zahradu. Je to malinkatý minigolf, ale je to velice zábavná hra, která syna moc baví. A jsem ráda, že to syna velice hraví a že taky si hraje se mnou různé hry a že nepotřebuje k tomu jenom své malé kamarády. Tady jde alespoň vidět, že i obyčejné hry mohou člověka nebo celou rodinu skvěle spojovat.

Když se řeknou hry, tak co si jako první vybavíte? Asi skoro každý odpoví nějakou moderní hru. Ale pokud se zeptáte Vaší babičky nebo dědečka, tak Vám odpoví, že hráli kuličky a prak. Když se zeptáte rodičů, tak Vám odpoví guma, panák nebo stavění bunkrů. Ale víte, co měli jejich hry společného? 

Všechny tyto hry se hrály venku. Neexistovalo, aby děti byly dříve doma. Dětský svět se odehrával venku. Doma byla práce a nuda. Všechno dění bylo venku. A děti hry venku milovaly. Venku se mohlo hrát úplně všechno. Od schovávané až po lezení po stromech. Maminky se o děti bály, aby se jim něco nestalo, ale věřily jim. Neříkáme, děti kolikrát přišly domů poškrabané, odřené, s roztrženými kalhoty a celé špinavé. Pokud takto děti přišly domů, tak dostaly od rodičů na zadek nebo je pokárali. Ale věděli, že se děti bavily. A to bylo pro ně to nejhlavnější. Že si hrály a poznávaly nové věci. Dnešní rodiče jsou úplně jiní. Ne, že by své děti neměli rády, ale jsou až moc starostliví. Dnešní rodiče jsou raději, když jsou děti doma. Ne, že by je chtěli ochránit před špínou. Ale když jsou doma, tak je jim jasné, že se jim nemůže nic stát. Že jsou v bezpečí domova. A aby je udrželi doma, tak jim koupí drahé telefony a počítače. Ale je toto správná výchova? 

Děti přeci nejsou žádná zvířata, která můžeme zavřít do klece. Děti mají být zvídavé a mají prozkoumávat svět. Ale ten opravdový, ne ten virtuální. Pokud takhle své dítě vychováváte, tak nejenže jim ničíme jejich úžasného dětského ducha, ale také jejich zájem o vše okolo. Přestanou vnímat realitu a začnou se zaměřovat na tu virtuální. A některé děti dopadnou tak, že se začnou do sebe uzavírat. Přestanou komunikovat se svým okolím. Vytvoří si vlastní svět a myslí si, že to je skutečnost. A právě v ten moment si toho začnou všímat rodiče. Ale na to je už pozdě. Nakonec si uvědomí, že místo kupování drahých počítačů a telefonů je měli raději děti pustit ven.

Prázdné parky…prostranství před sídlišti zející prázdnotou…Stejná situace i v menších obcích – prázdné hřiště, žádné pobíhající děti na loukách… Dnešní děti uvidíte tak maximálně na dětských hřištích – v tom lepším případě. Dnes děti tráví stále více času před televizí, počítači nebo jinými digitálními přístroji a hry, které znají, mají především anglický název a dají se hrát především na počítači a online – Call of Duty, GTA, The Sims… Oblíbené venkovní hry jako například Honzo vstávej, Městečko Palermo nebo Hutututu zná z dnešních dětí jen hrstka…Pojďme zavzpomínat na jejich pravidla a zkusme je naučit naše děti. Užijete si nejen pobyt na čerstvém vzduchu ale taky spoustu zábavy a společných zážitků.

Cukr, káva, limonáda
Hra s velmi jednoduchými pravidly. Vybraný vyvolávač se postaví na zvolené místo, které bude bráno jako cílové a otočí se zády a odříkává „Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum!“. V tu dobu, kdy je otočen zády a odříkává, se ostatní hráči snaží doběhnout k němu. Po odříkání se vyvolávač rychle otočí a zahledne-li někoho z ostatních hráčů v pohybu, musí se onen hráč vrátit zpět na startovní čáru. Vyhrává ten, kdo doběhne k vyvolávači jako první.
Honzo vstávej
Vyvolávač postupně volá na jednotlivé hráče otázku „Honzo vstávej!“ a ti mu jednotlivě odpovídají „Kolik je hodin?“ a vyvolávač jim odpovídá např. 4 kuřecí, 1 mravenčí, 2 sloní… A hráči dle dané odpovědi udělají kroky vpřed – 2 sloní odpovídají 2 obřím krokům, mravenčí je nepatrný posun…atd. Vyhrává ten, kdo se dostane k vyvolávači jako první. A ano, více méně závisí na preferenci vyvolávače, kdo že to vyhraje.
Hutututu
Hra se hraje na zvoleném prostoru (hřišti), kde se vytyčí dvě stejně velké části. Hráči se rozdělí na dvě stejně velká družstva. Družstva se střídají ve vyslání vždy jednoho člověka (lovce) na území protihráče. Tento lovec se vydá na protihráčovu stranu hřiště a po celou dobu pobytu musí na jeden nádech dělat hututututu… Lovec se snaží dotknout co největšího počtu protihráčů a rychle se vrátit zpět na své území, neboť koho se lovec dotkne, musí přejít k protihráčům. Avšak lovce je možné na nepřátelském území také zadržet, a pokud mu dojde dech a nebude moct provádět hutututu musí pak zůstat a stane se součástí soupeřova družstva.

Městečko Palermo
Pravidla hry jsou trochu složitější a existuje více verzí této hry, avšak o to je zábavnější. Základ tkví v tom, že ve skupince lidí vraždí mafie, komisař Cattani odhaluje zločin a ostatní lidí soudí. Hráči sedí v kruhu a zvolí si vypravěče. Na začátku hry všichni skloní hlavy a vypravěč zvolí poklepáním na záda Cattaniho a vrahy. Vrazi se pak posunky dohodnou na zavraždění prvního občany… Městečko se pak probouzí a začíná hledání viníků plné obviňování, které končí soudem…

• Ze studia Rockstar nemáme žádná oficiální stanoviska, ovšem je přirozené předpokládat, že se úspěšná videoherní série vrátí do našich domovů.

• Společnost Rockstar momentálně věnuje veškerou svou pozornost hitu roku 2019, a zejména online módu hry, Red Dead Redemption 2.

V roce 2013 jsme si mohli zahrát zatím poslední titul franšízy Grand Theft Auto.

Představitel Trevora z GTA 5, Steven Ogga, se o pokračování zmínil. Podle jeho názoru se hry dočkáme za 7-8 let od vydání Grand Theft Auto V.

S příchodem nové generace konzolí, jako je Playstation 5 či Xbox Series X, je pochopitelné, že GTA 6 bude využívat technologie právě této generace.

O samotném umístění GTA 6 víme zatím málo.

Na internet unikly neověřené informace o tzv. GTA 6: Project Americas, přičemž by se měl děj odehrávat ve více zemích. Konkrétně v Brazílii, ve smyšleném městě, kdesi v Rio de Janeiru.

Některé spekulace hovoří i o mimoamerické půdě. Jednou se v sérii odehrával příběh v Londýně. Byl to „mission pack“ k prvnímu GTA, tedy pro Playstation 1 a Microsoft Windows. Tato mise nesla název Grand Theft Auto: London 1969.

Možná se však dočkáme velkolepého návratu do města hříchů – Vice City.

Ohledně příběhu, se podle jistých názorů, nechávají autoři inspirovat sérií Mafia, přičemž bychom se mohli dočkat příběhu v největším rozkvětu mafie – tedy s obchodováním s drogami, zbraněmi či s bílým masem. Děj by se tedy měl odehrávat v minulosti.

Měl by být zachován formát tří a více postav, zatímco hráč si může libovolně přepínat mezi postavami, a tedy za koho zrovna potřebuje hrát. Více postav by mělo dostat i Red Dead Redemption.

Je možné, že nás Rockstar překvapí i ženskou hrdinkou, kterou jsme v sérii ještě neviděli.

Dalším zajímavým faktem je, že nové GTA by se mohlo stát exkluzivitou pro Sony, a tedy Playstation 5.

Odhalení plánů pro nový titul se dočkáme nejspíše letošní rok. Tedy v roce 2020. Zda se některé spekulace potvrdí, to uvidíme v následujícíh měsících.

Demacie je silná společnost, která se řídí určitými zákony s výbornou vojenskou historií. Vlastnosti, které by měl obyvatel ctít jsou spravedlnost a hrdost. Jedná se o zemědělskou společnost s hojnou úrodou, krásnými lesy a horami, v kterých se těží všelijaké suroviny. Přesto má jednu z nejlepších armád z Runeterry.

Garen, Galio, Sona, Lux, Jarvan, Morgana, Lucian, Kayle, Fiora, Poppy, Quinn, Shyvana, Vayne a Xin Zhao se našli v této zemi spravedlnosti. Později se k nim připojil i Sylas.
Sylas od Dregbourne, jak je v angličtině nazýván, symbolizuje temnou stránku velkého města. Jako kluk bojoval s jeho sílou, avšak upoutal pozornost kouzelníků, kteří ho nakonec zavřeli, protože proti nim použil své síly.
Garen, hrdý a ušlechtilý voják. Je velmi oblíbený a od všech respektován. Je to bratr Lux. Avšak Sylase nenávidí.
Celým jménem Luxanna Crownguard vlastní magické schopnosti, které jsou v této zemi považovány za zvláštnost. Mnoho lidí se jich bojí. Lux hýbat se světlem její vůlí.
Morgana, odmítá zákony a tradice a bojuje za pravdu ze stínů. Věří, že jednoho dne se dokonce i vyhnanci mohou znovu zvednout. Kdysi byla ve střetu s její nebeskou a smrtelnou povahou, avšak zůstala na straně stínů.
Avšak její sestra Kayle je pravý opak. Poctila dědictví své matky bojováním za spravedlnost. Kdysi s její sestrou Morganou ochraňovaly Demacii.
Lucian je lovec nemrtvých duchů, které pronásleduje a ničí je svými pistolemi. Nedá si pokoj, dokud neosvobodí svoji ženu, která je uvězněná v lucerně, kterou vlastní Tresh.

Shyvana je šampion s magickým tvorem ve svém srdci. Ačkoliv nejradši chodí v podobě připomínající člověka, dokáže se v potřebi nouze přeměnit na hrůzostrašného draka, který chrlí oheň. Dříve zachránila život Jarvanovi.
A nakonec Sona. Hraje na svůj hudební nástroj a její jemné akordy a árie uzdravují spojence a zabíjí nepřátele.
Demacie je plná neuvěřitelných šampionů, kterého si vyberete?